šedej flór

na střeše
krachujícího bordelu
jsem se zamiloval
obrazy jak od Dálího
kurvy hrající bedminton
pasák masturbující
na hajzlu
falešné halelůja
se neslo větrem
soudný den nastal
v myslích těch
kteří dnes platili
za pětikilo sem si to mohl udělat sám
ty huso
pořvával
dnes už definitvně
poslední idealista
cikáňata tvrdila atmosféru
vstrkujíce kudly
pod hrdla
čistě bílých andělů
i z poslední kapky chlastu
zářila energie
vystavená na pospas
časně odpadlým
fandům evy a vaška
nad obzorem se objevil
pronikavý lesk
lebky
voskového lenina
hloupoučké dámičky
ignorující znalosti
se teď lačně vrhaly
k jeho
dnes již jistě uleželým
voskovým genitáliím
roztomilej plešounek
to je sexy
plešatý borci
jsou sexy
zavolejte andělu
ta jediná to dokáže ocenit
šedej flór
jim zacpal huby
ruka pána všechno zakryla
a ti co chyběli
o nic nepřišli

Vy vole Bílku (žalozpěv na utkání se Skoty)

vy vole Bílku snad nerozumíte
fotbalu a jeho taktikám
kecama svou smůlu neprolomíte
a já jako fanda naříkám

jak se už stalo dobrým zvykem
chválíte to co je k zasmání
útok vy slabíte záložníkem
omluva? taktické střídání

a když se zoufalství prohlubuje
a ztrácí se bojovná nálada
Rezek svou zkušenost vytahuje
a tělo své k zemi pokládá

penalta! rozhodčí mocně píská
Češi se plácají po zádech
plichtu nám tenhle švidl získá
umíme hrát-pouze při pádech

a hned jsme zase o krok blíže
kontrolovanému postupu
komentář: na Euro? bez potíže!
tam sklidíme světovou potupu

baggy pants

toto je pouze poznámka
a proto ji nepovažujte za báseň

Vlasy zkropené pivem

jsem král dívčího potěšení
pomyslel si
a nad duhovým stropem
potřísněným stroboskopem
se vzedmula
božká plachta
alkoholové
kocábky

všechen pohyb se cukal
do rymu hudby
a záblesky
fialového světla
kreslily
do tváří všech
lačných klínů
cukání v koutku
při úsměvu

královská ložnice je připravena
zahlásil podkoní
a otevřel dveře od hajzlu

v předsálí svrchované lože
náctileté princezničky
zběsile sály
koks nad zlato
do svých
vznešených nosánků

úplná vánice
divil se liliputský prostitut

jen v koutě
seděla ostýchavá blondýna
nebyla obyčejná
nasmála se
pro falešnou potěchu
druhých

vyzývavá
nedostupná
vodka jí tekla po tváři
vlasy zkropené pivem

byl to smutnej pohled

oxymoron lásky

už jede!
a opravdu
ta troska s maskou
ježíše
sjížděla blátivými svahy
do města hříchů

zestárlé kurvy
a polonazí tranďáci
vykřikovali hrubozrné
a jadrné nadávky
na účet děvek
které kdysi
dávaly za 3,50

byla to jiná doba
s vůní
škvařeného masa
a slzami v zástěrách maminek
co zarputile
čelily náporům
touhy a nadržení
ve svých přírodních
a živelně pěstěných
klínech

gigantický falus
zářil jako maják
do všech koutů říše žen
a jeho strážce
přesněji strážkyně
kterou byla
bivaginální harpie
která svými křídly
vháněla blahorodý průvan
na kule trosečníků
kteří ztraceni v bouři
snů a obézních realit
hledali své kotviště
suše polykaly
stokrát
promrhané
zárodky antického života

město bohů
město bláznů
naše město

ten
co narušil
zdejší monotón
pokynul pravicí
směrem ke shluku
mořkých panen
uvízlých na mělčinách
pustého a obyčejného
ladně položivšího rybníku

tisíciletý rybník
prastará voda
semeniště čirého života
čisté krásy
lesklých ploutví
a živelného sexu s ploutvonožkyněmi

oxymoron lásky
vášně
poezie

pravda barev rozpitého obrazu

obraz pokřivený
tekoucí vodou
dávno nepatří
na stěny galerií

rozpily se na něm
psychedelické barvy
nočních motýlů
roztříštěných keramických
hajzlů
a vajgly viskózně
obalených
nahých těl
hozených do proudu
života
bez záchranné
vesty a brzdy

rozpily se i googlující
bezhlavé baletky
co svými tanečními sóly
vyháněly diváky
ze zatuchlých
sálů

protáhlé kostelní
dekorace se už vpily
mezi dav protestujících
ateistů
působí to komicky
nad oltář
vtekl nápis
církev za katr

pleskance proteknuvší
až na rám
hbitě slizují
nadržení SM
fandové

celé je to jak
buřtguláš z hoven
brutální
výsměch umění

autor se ukloní
a místo potlesku
dostává hbitý
kopanec do tváře

prosím potlesk
snaží se situaci zachránit
promotér

ticho

táhni do hajzlu!

tak já jdu.

lucidní paralela

dekadentně perverzní
noční můra
jí drtila klidný
spánek na prach
trhaně se procházela
na hraně svého
lucidního snění
bylo to na zelené louce
kde homosexuální
Tinky Winky
právě sváděl
vysavač Noo Noo
větrem zněl
kurví smích
a všechno bylo tak
nějak v pořádku

mohu cokoliv?
promluvil její
příliš dívčí hlas

v demencí zbědovaném
obecenstvu
to jen krátce zašumnělo
kat se rozpřáhl
a hlava muže
který se provinil impotencí
hlasitě pleskla
o kočičí hlavy

děti si s ní
pak ještě dlouho hrály

sluha přinesl podnos
s viagrou
ale chyběli muži
kteří v pornokinech
dávali zapomenout
domácím
sexuálním
stereotypům
zmučeni hladem
zmučeni životem
zmučeni manželstvím

ženy zatím doma
propadaly fantazírování
o Marku Ebenovi

mokré

na schodech čísi kroky
tajemně hlásili
konec rozkoše

ještě chvilku!
prosím!

klíč v zámku
a dál už jen
ta ukrutně
zhořklá
monotónní
komedie

a znovu zazněl
ten kurví smích
stále hlasitěji
Tinky jen nechápavě civěl
dokonale vysát
přítelem Noo Noo

a vše bylo opět
úplně v pořádku

zaduhové blues

světlo policejního majáku
laská její bílou kůži
obušek zapisuje drtivou
poezii mezi její pysky

vykřikuje
pokračujte seržante!!

na rohu se koulí
zatemnělá tvář
dekapitoveného čumila
a ve vedlejší uličce
se chystá
vosková figurína
Saskie Burešové
provést něco samohany

bizardní podívaná
ovanulá kanálovým odérem

vykalení andělé
a bílými nosy
opouštějí noční bary
a při vzletu
narážejích do
zhasnutých výloh

vzdávají to
poblitá křídla
rozmlácené hlavy
s touhou nebýt znásilněni
usínají na močí
provoněném chodníku

lesk a sláva
šílenství
je proti téhle scéně
jen prdem do větru

průvod směšných paňáců
ve tvídových oblecích
a se slušnou erekcí
semele všechno dění
tohoto kouzelného místa

je to tu jak
za duhou
jako v říši divů
jako v neplaceném bordelu

říše pohádek

Thorův denní chleba

proč mě nemáš rád
zeptala se
polonahá jeptiška
ještě před tím
než si vystřelila
mozek z hlavy

stejnou otázku
slýchával často
a ještě častěji
byl tím kdo střílí

pečlivě zamotal
zkrvavené prostěradlo
stčil ho do pračky
přidal aviváž
a nastavil
automatické zapnutí na
20 minut

měl v plánu
ještě zprznit
pár božských posluhovaček
z městského kláštěra

byl to odporný slizoun
ale jeho
magnetický rozkrok
byl nepřekonatelný
něco jako ježíš pro věřící

vyšel ven
na rohu zastavil autobus
lolitky na něj
mávaly z oken
posílaly mu vzdušné polibky
a večer na něj
myslely
při masturbaci

on na tom byl stejně
kromě toho mávání
vzdušných polibků
a toho večera

jmenoval se
Thor Nordkjærlighet
a žádná žena si před ním
nikdy nemohla být
ničím jistá

Denní nátěr města

po nočním dešti se
v kyselejch
kalužích města
odrážely jeho skutečný
charakteristiky
ta voda smyla
nánosy všech
sraček
který do něj nepatřily
jen v těchhle
chvílích
jste mohli vidět
neskrývanej
hnus zdejšího života
anebo krásu

lidi šokovaný
těmahle božskejma vizema
šílely
a propadaly
skupinovejm halucinacím

stály se fronty na provaz
stály se fronty na jedy
a taky na kebab

v sexshopech bylo pusto
vitríny s robertkama
poličky s lubrigelama
a šuplíčky s gumovejma panama
všechno leželo ladem

jen zdejší asketa
zuřivě dováděl
s vakuovou pumpou
a hlasitě vykřikoval
otčenáš
ukrutná blasfemie

trosky v ohni
děti v ohni
ryby v ohni
všechno se zrcadlilo
na hladinách místních kaluží

rozpuštěná přetvářka
se valila kanálama
a spolu s hovnama
tryskala na ulici
a do bytů
a do postelí
hnus

nad obzorem
začalo svítat
a první paprsky slunce
změnily tyhle kalužní odrazy
na běloskvoucí
ranní páru
s vůní
opravdovýho života

začal novej den
opětovně natřenej
všema těma
sračkama

Druhá jakost reality

sveďme naši blbost
na vyfetovanou holku
která s příslibem
role
dává všem
jen ne mně
ztrácí se
v pavučině iluzí a snů
v kotli s realitou a fiktivním
štěstím
v lesbickým pletenci
pak hltá halucinace
a přijímá je za svý
myšlenky

má sebezničující mozek
a kruhy pod očima
a kámoše hajzla
a mámu kurvu

v očích se jí odrážej
diapozitivy
jen tisíckrát větší

a její obličej je promítacím plátnem
všech hrůz
nářeků a skřeků
šílenství a lásky
v pokoji lolitky

postel zhasla
dým
krev
a ticho

jen světla blesků
dodávaj těmhle
obrazům
nádech
hororu

obecenstvo se směje
jenom
z povinnost

Sen mýho starýho já

dejte na sebe pozor
vy fuchtle
a šťastnou cestu

důchodkyně
se pomalu belhá
směr smrt
a už je skoro pryč
před padesáti rokama
vkročila do svýho novýho bytu
a vůně azbestu ji nutila
masturbovat
dokud nepotkala mě
mý minulý já
s vyplou pletí
a horou drsňáckejch keců

za sklem sprchy se rýsuje
nahý tělo ale vlnky
který krabatí sklo
mi jen těžko řeknou
jestli mam anebo nemam
jít dovnitř
a tak tu stojim
poslouchám proud vody a modlim se
ať nevyleze stará bába
která byla kdysi ženou
mýho starýho já

čas mezi dnem a nocí (návrat do mejch prabásnickejch začátků)

čas kreslí do našich tváří krásu

a běží s námi tak zběsile

a nikdo z nás předem nezná  trasu

my bojujem i když je v přesile

zlom noci přechází v rozednění

a světlo nás pálí do očí

večer se ztratil v zapomnění

a zkamení ten kdo se otočí

teď slova mě pálí na jazyku

tak zbytečná že je musím říc´

snad proto čekám, snad jen ze zvyku

snad kvůli tobě zas neřeknu nic

až zítřek nám přinese odpovědi

vzdor času je nejvyšší umění

ráno teď vyhání zbytky šedi

z města kde se dnes nic nezmění

úlomky šílenství

kluzká podlaha
a kolem se vlnil
jinej svět
ten svět byl v jeho hlavě
a hlava v dalším jiným světě
nepoznával nic
až na svůj
šílenej křik

všude kolem
jen
slizký obludy
se zlověstnejma
myšlenkama
ty jediný s nim mluvily
aspoň si myslel že mluví
jen klapali rtama
seschlejma na troud
a z pusy jim padaly
kousky jejich
zdechlejch duší

bílý vězení
ten největší hnus
kompletně
obarvenej
panenskou čistotou
všude
do posledního
výkřiku reality
jen nad ránem
a po setmění
rozbořil tenhle
monotón
odporně sladkej
kalíšek
plnej barevnejch
kapslí lásky
a doživotního
štěstí

těšil se na něj

život za mým oknem

toho muže seslal osud
měl právo mluvit
a nemusel se ptát
za rozbřesku bloudil městem
po západu hladil struny
a když všechno ztichlo
když jen zvuk nočního deště
nahlodával snění
tvořil poezii
nepsal, nezpíval
jen žil
a příběh jeho dnů
slýchavali všichni
kteří uměli na slouchat

za záclonou mého bytu
padal déšť
bezútěšně a hladce
a já jsem naslouchal

za záclonou mého bytu kdosi ožil
mlčel a naléhavě prožíval
osud jedné básně
z rádia hrál Johnny Cash
stíny vzrůstaly na zdi
a já měl strach
mrazilo mě
venku čekal život
a s ním můj básník

odhrnul jsem záclonu
a bloudil zrakem
po promáčené ulici
pára se zvedala z chodníků
a v ní nechtěně ukrytý
stál on
zmáčený a zamyšlený
vševědoucí a neznalý
pohlédl směrem ke mně
a beze slov
tiše zašeptal
pojď si pro mě
jsem prorok
jasnovidec
a trochu víc než bůh

vyběhl jsem za ním na ulici
tlumená hudba Johnny Cashe
byla stále slyšet z mého bytu
a já ho chytil a žil

Výběr básní Prosinec 2010 - Leden 2011

Romány ukryté pod zátkou

jaro je tady s křížkem po funuse
a rozdupalo zbytky přešlých bouří
jen trpká pachuť po nich zbyla v puse
pachuť smutku tonoucího v černém kouři

přineslo naději pro ty beznadějné
slepilo střípky lásek minulých
jenom tvé oči jsou pořád stejné
uvázly v bouři a zavál je sníh

byli jsme bláhoví v těch bezeslovných ránech
kdy v opiovém snu jsme přemýšleli o románech
ukrytých v láhvi pod zátkou

snad byla nadějná jak další bezstarostné roky
snad byla novým světem pro dva mladé cvoky
láska co skončila oprátkou

Jdu životem, kam nepatřím

nocí temnou jdu podél stěny

co dělí můj svět od lidí

uši mé slyší dívčí steny

a oči mé nic nevidí

kolem výlohy po slepu tápu

a doufám, že se nespatřím

musím zmizet to plně chápu

jdu životem, kam nepatřím

k cíli se blížím unuděný

lidmi a životem, vem ho ďas

svým vnitřním hlasem navedený

cítím, že přichází můj čas

o hrázní zábradlí opřen stojím

balanc mám špatný bohužel

s dnem přehrady své tělo spojím

možná jsem nechtěl, možná chtěl

Dívčí laťka

málokterá dívka mě dokáže zaujmout

a myslim, že problém bude ve mně

zkusim svou laťku trochu níž posunout

a doufat, že se nedotkne země

Hluboké myšlenky pozdního odpoledne

ach jak je těžké až nemožné
(úvaha hodná Nietzscheho)
ach jak je těžké až nemožné
vytvořit něco z ničeho

ach jak je léhké a zbytečné
slova hnát tužkou jak drtičem
ach jak je lehké a zbytečné
napsat něco a vlastně o ničem

Most do mé šílené říše

jdu temnou alejí, trochu se klátím
vždyť chutný líh mi zahřál dech
slíbil jsem, že se jednou vrátím
z temné strany zpět na první břeh

pomalu vnikám do tvého bytu
s měsíční září za zády
vyznám ti zůstatky svého citu
za zvuků šílené parády

bláznivý nápad, chtít zase líbat
tvé rety jedem potřené
do chladných očí se opět dívat
a cítit tvé tělo zpocené

nekopej tolik, mám větší sílu!
a odpor se pomalu vytrácí
teď mohu přiložit ruku k dílu
když vysvlék jsem kazajku svěrací

Vojebaná duše

nebetyčná šleha od lascivní krásky
krajka na kalhotkách láká vlhkostí
jedna ku jedný je poměr týhle sázky
zírám směle, ohromen její přesností

v hlavě zatemněný chtíčem, bloudim
v jejích očích sním opijovej sen
pod tíhou jejich návrhů se hroutim
dekadentní, z venku dovnitř a zase ven

halucinuju nebo jsem právě ožil?
skončil anebo začíná náš flám?
je to tim hnusem, co si peru do žil?
jste tady se mnou nebo jsem tu sám?

aspoň, že se nevidim jak život ztrácim
na podlaze svýho bytu, ještě se usmívám
svou vojebanou duši do hajzlu zvracim
mrdám smrt a dost si to užívám

Barová víla

za clonou kouřovou tuším tvář anděla
ovzduší v baru mi neřekne víc
a tak ta dívka, co naproti seděla
zmizela a nezbylo z ní vůbec nic

možná, že příště až znovu se napiju
a v kouři modravém zraky se skříží
chytnu jí za ruku, odvedu, opiju
ta chvíle, cítím to, ta už se blíží

věznit ji budu a zároveň milovat
přesladkou couru, tu královnu víl
marně si můžu s ní budoucnost malovat
nežiju v pohádce a rád bych žil

Pod tíhou tisíců pohledů

pod tíhou tisíců pohledů
rozkrývám zákoutí obrazárny
lidských duší a životů
zpustlých svojí nadpřirozenou
neúnavnou obyčejností
klanících se falešným králům
za bouří dávno minulých
rozervaných a opět slepených
pod zářícími lampami
vyzývavých a smutných ulic
měst kde bláznové přišli o rozum
před zraky osudových zvratů
přicházejících v periodách
šílenství a snů
halucinací a nahých těl
vhozených do proudu života
bez naděje na záchranu
hrajících si na boha
vysmívajících se bohu
při obřadných pitkách
a sexuálních variacích
na nekonečný orgasmus
s touhou objevit ten velký
a záhadný vesmírný generátor
věcí budoucích
přítomných
minulých

Ukonči to (experimentální)

ukonči to

ať už nemusim sledovat tuhle smutnou komedii
odletím někam daleko

skrz blyštivou atmosféru
plnou opojných plynů
blíž ke slunci
zahřát se aspoň na moment
než se hvězdy smrti
promění v dlouhé bílé čáry zapomnění
tančící galaxie
a shovívavé černé díry
požírající vše jak hladový svět

ukonči to

šlápoty v hvězdném prachu vedoucí ke mně
jsou tak děsivé
mlhoviny hrůzy
které myzí rychleji než opiové halucinace
při temném úsvitu chladných sluncí
mi našeptávají
mám jít k nim
tam je moje místo
v mrazivém a jiskřícím nekonečnu

ukonči to

kroužící světla všech nočních obloh
jsou stejná
tančí na parketu ze tmy
a velké chladné oči
kriticky hledí na jejich konečné snažení
i ony mají odvahu vzít si zpět to co jim patří

ukonči to

Milujte mě, svlíkněte mě, zahoďte mě

milujte mě

láskou ze sekáče
milujte mě
vidim vaše šílenství
milujte mě
falešnýho hráče
milujte mě
ničitele panenství

svlíkněte mě
před drezůrou v cirkusu
svlíkněte mě
stejně jako Flávia
svlíkněte mě
bez polibku na pusu
svlíkněte mě
šílenýho génia

zahoďte mě
jako všechny vaše sny
zahoďte mě
stejně tu už překážim
zahoďte mě
bez jakýkoliv příčiny
zahoďte mě

a já už se nevrátim

Lásky čas

všude to kvete a na mě jde láska
jaro mě pokaždý naprosto vzruší
kdyby se naskytla nějaká kráska
byl by z nás pár, ó, jak nám to sluší

první máj lásky čas je a vždy bude
svůj cit si vyznám a uspěju snad
a cestou domů pak vykřičím všude
já našel sebe, já mám se rád

Neni mi tě líto

život
crack ho rozerval
štěstí
stálo opodál
radost
skrytá za jehlou
absťák
denní rutinou

šleha
sladkej polibek
mosty
chladnej příbytek
prachy
starost jediná
láska
dávno ztracená

lidi
hlavní nepřítel
pomoc
tu bys nenašel
konec
špinavá ulice
smrt

cílová stanice

Bleskovky

Moderní trendy

gumičky kalhotek dělí půlky na půl
a ty mě pobízíš abych ti je stáhnul
z tebe je vysvléknul a oblékl sobě
proč ne, vždyť žijeme v moderní době

Masturbace

nemáte rádi slovo masturbace
a přesto to všichni děláte
řečeno naprosto bez legrace
za nos sami sebe taháte

Mé dívčí já

vztah s tebou přestal hřát a zebe
a já už vím kým tě nahradím
v noci jsem venku potkal sebe
své krásné já s ženským pohlavím

Hranice styku

dnes jsem tě poprvé okusil
a bylo to možná naposled
tvůj sladký klín mě omámil
ten kterému je čtrnáct let

Pohlavní hlavolam

jako socha studená je, leží v mojí posteli
jenom kouká a já trémou nevím kudy kam
zcela zřejmé jeví se to co jme dříve nevěděli
propojit svá pohlaví je jako hlavolam

Odešla se slovy

odešlas' se slovy, já už se nevrátím
řek' jsem si, dost smutnej začátek dne
těší mě, že to co nemám už neztratím
a při tom pláču žes' ztratila mne

Život životu snem

opět mě sužují podivné pochyby
že žiju ve světě který tu není
a tak se zase ptám co by a co kdyby
byl život životem a ne jen sněním

Ježíš na rotopedu

Procházel jsem se městem a vdechoval vzduch těžkej jako olovo. Ve tvářích lidí, který jsem míjel jsem pročítal příběhy života, falešný a jednoduchý. Začalo se stmívat i když bylo teprve poledne. Temný mraky zahalili oblohu a schylovalo se k dešti. Rozhlídl jsem se a najednou jsem byl uplně sám. Všechno ztichlo. Blesky začali párat oblohu a hromy jejich snažení ještě umocňovaly. Sedl jsem si na chodník a pohlídl vzhůru. A přesně v místě, kam jsem se díval se najednou někdo objevil. Pomalu sestupoval dolů až dopadl přesně dopřostřed ulice.
Ježíš na rotopedu. Unaveně šlapal, tekl z něj pot, funěl a oklepával cigáro do popelníku na řidítkách. Byl o dost tlustší než jakýho ho známe, když byl přibitej na kříži. Upocenej špekoun. Najednou přestal šlapat a začal slejzat z kola dolů. Byl to dost komickej pohled. Jenom to slejzání ho tak zmohlo, že teď naprosto vyčerpanej těžce oddechoval opřenej o svůj nebeskej rotoped.
"Hele Ježíši, nechceš si přisednout, je vidět, že toho máš dost."
Zvedl hlavu a s největší námahou se ke mně dopotácel, sedl si, zapálil další cigáro, mocně potáhnul a dal se do řeči.
"Kamaráde podívej se jak jsem dopad. Já byl hvězda. Lidi mě milovali. Malovali moje obrázky, vystavovali moje sochy v kostelech a u cest. Já sem byl někdo. Opravdová celebrita. Ale časem všichni zapomněli. Všechny prachy jsem rozházel. Marie mi zahejbala s tim blbcem Jidášem a při rozvodu mě totálně oškubala. Teď žiju ve svým mraku 1 plus kk. Dřu se jak vůl od rána do rána v továrně na blesky, chlastám a kouřim, jsem tlustej jak prase a už si ani nedošáhnu na péro abych si moh udělat dobře." Byl to smutnej příběh.
"Ježíši, rád bych ti nějak pomohl."
"Ne nic od tebe nechci, nebo možná bys mi mohl trochu píchnout. Podívej se na ten rotoped. Ta pravá šlapka nějak divně poskakuje nebo co. Mohl bys s ní něco udělat?"
"Jasný žádnej problém, mrknu na to a za pět minut to budeš mít v richtigu."
"Jenom si prosimtě na ten rotoped nesedej, nikdo na něj nesmí sedat kromě mně."
"Jasný já na rotopedu stejně nejezdim, je to jak vojíždět sám sebe do zadku." Já vim přikejval Ježíš a zapálil si další. Šlapka byla sice trochu vykloktaná ale fungovala vcelku dobře.
"Ježiši nemáš u sebe náhodou trochu oleje? Potřebovala by promazat."
Ježíš začal něco nesmyslně drmolit a vzápětí po mně hodil pěknou pozlacenou olejničku.
"Tady máš a šetři s tim. To víš ani v nebi neni olej zadarmo."
Kápl jsem pár kapek do ložiska šlapky a problém byl vyřešenej. Šlapka přestala poskakovat a točila se teď uplně hladce. Řekl jsem si, že to trochu prošlápnu a sedl jsem si na rotoped.
"Né to né," zařval Ježíš.
A já už se vznášel nad ulicí a mířil jsem si to přímo do nebe. Můj novej kámoš se pomalu zmenšoval a jeho křik slábl. Za pár sekund už jsem ho ani neviděl. Netrvalo to dlouho a já dorazil na nebe.
Čas šel dál a po pár vyjížďkách na mnou tak zatracovaným rotopedu už jsem si na obézního Ježíše ani nevzpomněl.

Putování prohnilou minulostí aneb konec pána ráje

z moderního ráje vycházel smrad
smrad kovu, oleje a zrady
radioaktivní jablka
zářila a lákala
zmutované kreatury
trojnohé kentaury
krabí ženy
a opičí děti
našli byste zde i lásku
tu nejprohnilejšía a nejsušší
však převládalo srabáctví
udavačství, nenávist
zloba a nože v zádech
prostě všechny symboly
prastarého
třetího tisíciletí

ve stoce zvané
rajský potok
hnila kapalina
který bývala vodou
a pili ji všichni až
na pána zahrady
tan ji tajně vyléval
a s přeslazeným
úsměvem blahořečil
občas se mu po vodě zastesklo
a tak se rozhodl opatřit
si ji ale pouze pro sebe
pro svůj vlastní hajzlovský jazýček

vydal se na cestu dlážděnou
ostatky robotických
prasat
a ostatní kovové havěti

matka zatím vytírala olejová skvrny
a ždímala ten hnus
do obrovité kádě
tam se právě líhla
mláďata mořských panen

a do královstí korupce
konečně dorazil
zapšklý a slizký
pán rajské zahrady
s kapkou hniloby v pohledu
a mastnými vlasy
vtíral se královi
do přízně
podlejzal a blahořečil ho
měl taky jednu prosbu
chtěl vodu

král však prohlédl jeho falešnost a pravil
hnije ti duše ty prevíte
přikován budeš čelem ke zdi
zvrhlíků a šílencu
se svým pozadím
vydaným na pospas
dnešním vítězům

a tak se i stalo
pán zahrady nedostal vodu
a trpěl v nepřekonatelných
bolestech do konce svého
prasečího života

mohu ti pomoci s očistou?
zeptala se prastará bába
vypravěče
byla tu už od počátku
praotec se radostí uprdl
skotačil po pokoji
až ho to zmohlo

pak pravil
kněžkám svého
prastarého hambince
pokud mě paměť nešálí
takhle se to stalo
a teď se dejte do práce

Vulgarita jeho bytí

vulgarita jeho bytí byla obrovská
tyčila se jak
tvrdej penis
až někam do nebe
jeho schoulený zvyky
dráždily slunce
a jeho světlo
všechno zastínilo

měl toho dost
faktor plodnosti na nule
smrad spálenýho
panenskýho masa všude okolo
plastiková láska
za pár korun tentokrát
bez zbytečnýho povyku

chyběly mu city
ale nevěděl to
imaginární kaleidoskopický
světla mu
tvořily zakulacenou
iluzi štěstí jako
v Las Vegas

dnes nebyl sám
za plentou
chrčivě oddychoval a s nožem
kreslil svůj masterpiece
halucinace
dodávali jeho řezům klid
za závojem mraků
tryská z žil ranní rosa
a trýznitel
si klepe hlavní na čelo
spokojeně usedne
a civí
na tu
řež

Alenka v říši reality

lesknoucí se krev jí kapala
z rozmlácenýho nosu
prapodivný stvoření
jí uvěznily
ve svejch představách
a ona teď nevěděla
jak z nich ven
jak Alenka
v říši divů
bludila temnou krajinou
a klaněla se všem
a sloužila všem
a dělala děvku všem
kteří o to požádali
měla dobrý srdce
a nezkrotnej chtíč

její platinová kůže
lákala pohledy všech
její opiový rty
chtěl každej líbat
za pár korun se vzepjala
k nadlidskejm činům
hlavně v posteli

bohové nočních obloh
jí požehnali víc než nám
je to vůbec fér?

její smaragdový oči
konec světa
jen ony a nic víc
tma
a práznota

dorazila na frontu
mezi ty čekající
strachem šílený
vojáky
co s cigárem na rtech
a slzama v očích
vítaj smrt

jen ona
studenej déšť
a červený světlo
zapadajícího slunce

ty kluci pak válčili jak bohové
až do tý chvíle
než je všechny
postříleli

taková je válka
takovej je život