čas kreslí do našich tváří krásu
a běží s námi tak zběsile
a nikdo z nás předem nezná trasu
my bojujem i když je v přesile
zlom noci přechází v rozednění
a světlo nás pálí do očí
večer se ztratil v zapomnění
a zkamení ten kdo se otočí
teď slova mě pálí na jazyku
tak zbytečná že je musím říc´
snad proto čekám, snad jen ze zvyku
snad kvůli tobě zas neřeknu nic
až zítřek nám přinese odpovědi
vzdor času je nejvyšší umění
ráno teď vyhání zbytky šedi
z města kde se dnes nic nezmění
Žádné komentáře:
Okomentovat