Výběr básní Prosinec 2010 - Leden 2011

Romány ukryté pod zátkou

jaro je tady s křížkem po funuse
a rozdupalo zbytky přešlých bouří
jen trpká pachuť po nich zbyla v puse
pachuť smutku tonoucího v černém kouři

přineslo naději pro ty beznadějné
slepilo střípky lásek minulých
jenom tvé oči jsou pořád stejné
uvázly v bouři a zavál je sníh

byli jsme bláhoví v těch bezeslovných ránech
kdy v opiovém snu jsme přemýšleli o románech
ukrytých v láhvi pod zátkou

snad byla nadějná jak další bezstarostné roky
snad byla novým světem pro dva mladé cvoky
láska co skončila oprátkou

Jdu životem, kam nepatřím

nocí temnou jdu podél stěny

co dělí můj svět od lidí

uši mé slyší dívčí steny

a oči mé nic nevidí

kolem výlohy po slepu tápu

a doufám, že se nespatřím

musím zmizet to plně chápu

jdu životem, kam nepatřím

k cíli se blížím unuděný

lidmi a životem, vem ho ďas

svým vnitřním hlasem navedený

cítím, že přichází můj čas

o hrázní zábradlí opřen stojím

balanc mám špatný bohužel

s dnem přehrady své tělo spojím

možná jsem nechtěl, možná chtěl

Dívčí laťka

málokterá dívka mě dokáže zaujmout

a myslim, že problém bude ve mně

zkusim svou laťku trochu níž posunout

a doufat, že se nedotkne země

Hluboké myšlenky pozdního odpoledne

ach jak je těžké až nemožné
(úvaha hodná Nietzscheho)
ach jak je těžké až nemožné
vytvořit něco z ničeho

ach jak je léhké a zbytečné
slova hnát tužkou jak drtičem
ach jak je lehké a zbytečné
napsat něco a vlastně o ničem

Most do mé šílené říše

jdu temnou alejí, trochu se klátím
vždyť chutný líh mi zahřál dech
slíbil jsem, že se jednou vrátím
z temné strany zpět na první břeh

pomalu vnikám do tvého bytu
s měsíční září za zády
vyznám ti zůstatky svého citu
za zvuků šílené parády

bláznivý nápad, chtít zase líbat
tvé rety jedem potřené
do chladných očí se opět dívat
a cítit tvé tělo zpocené

nekopej tolik, mám větší sílu!
a odpor se pomalu vytrácí
teď mohu přiložit ruku k dílu
když vysvlék jsem kazajku svěrací

Vojebaná duše

nebetyčná šleha od lascivní krásky
krajka na kalhotkách láká vlhkostí
jedna ku jedný je poměr týhle sázky
zírám směle, ohromen její přesností

v hlavě zatemněný chtíčem, bloudim
v jejích očích sním opijovej sen
pod tíhou jejich návrhů se hroutim
dekadentní, z venku dovnitř a zase ven

halucinuju nebo jsem právě ožil?
skončil anebo začíná náš flám?
je to tim hnusem, co si peru do žil?
jste tady se mnou nebo jsem tu sám?

aspoň, že se nevidim jak život ztrácim
na podlaze svýho bytu, ještě se usmívám
svou vojebanou duši do hajzlu zvracim
mrdám smrt a dost si to užívám

Barová víla

za clonou kouřovou tuším tvář anděla
ovzduší v baru mi neřekne víc
a tak ta dívka, co naproti seděla
zmizela a nezbylo z ní vůbec nic

možná, že příště až znovu se napiju
a v kouři modravém zraky se skříží
chytnu jí za ruku, odvedu, opiju
ta chvíle, cítím to, ta už se blíží

věznit ji budu a zároveň milovat
přesladkou couru, tu královnu víl
marně si můžu s ní budoucnost malovat
nežiju v pohádce a rád bych žil

Pod tíhou tisíců pohledů

pod tíhou tisíců pohledů
rozkrývám zákoutí obrazárny
lidských duší a životů
zpustlých svojí nadpřirozenou
neúnavnou obyčejností
klanících se falešným králům
za bouří dávno minulých
rozervaných a opět slepených
pod zářícími lampami
vyzývavých a smutných ulic
měst kde bláznové přišli o rozum
před zraky osudových zvratů
přicházejících v periodách
šílenství a snů
halucinací a nahých těl
vhozených do proudu života
bez naděje na záchranu
hrajících si na boha
vysmívajících se bohu
při obřadných pitkách
a sexuálních variacích
na nekonečný orgasmus
s touhou objevit ten velký
a záhadný vesmírný generátor
věcí budoucích
přítomných
minulých

Ukonči to (experimentální)

ukonči to

ať už nemusim sledovat tuhle smutnou komedii
odletím někam daleko

skrz blyštivou atmosféru
plnou opojných plynů
blíž ke slunci
zahřát se aspoň na moment
než se hvězdy smrti
promění v dlouhé bílé čáry zapomnění
tančící galaxie
a shovívavé černé díry
požírající vše jak hladový svět

ukonči to

šlápoty v hvězdném prachu vedoucí ke mně
jsou tak děsivé
mlhoviny hrůzy
které myzí rychleji než opiové halucinace
při temném úsvitu chladných sluncí
mi našeptávají
mám jít k nim
tam je moje místo
v mrazivém a jiskřícím nekonečnu

ukonči to

kroužící světla všech nočních obloh
jsou stejná
tančí na parketu ze tmy
a velké chladné oči
kriticky hledí na jejich konečné snažení
i ony mají odvahu vzít si zpět to co jim patří

ukonči to

Milujte mě, svlíkněte mě, zahoďte mě

milujte mě

láskou ze sekáče
milujte mě
vidim vaše šílenství
milujte mě
falešnýho hráče
milujte mě
ničitele panenství

svlíkněte mě
před drezůrou v cirkusu
svlíkněte mě
stejně jako Flávia
svlíkněte mě
bez polibku na pusu
svlíkněte mě
šílenýho génia

zahoďte mě
jako všechny vaše sny
zahoďte mě
stejně tu už překážim
zahoďte mě
bez jakýkoliv příčiny
zahoďte mě

a já už se nevrátim

Lásky čas

všude to kvete a na mě jde láska
jaro mě pokaždý naprosto vzruší
kdyby se naskytla nějaká kráska
byl by z nás pár, ó, jak nám to sluší

první máj lásky čas je a vždy bude
svůj cit si vyznám a uspěju snad
a cestou domů pak vykřičím všude
já našel sebe, já mám se rád

Neni mi tě líto

život
crack ho rozerval
štěstí
stálo opodál
radost
skrytá za jehlou
absťák
denní rutinou

šleha
sladkej polibek
mosty
chladnej příbytek
prachy
starost jediná
láska
dávno ztracená

lidi
hlavní nepřítel
pomoc
tu bys nenašel
konec
špinavá ulice
smrt

cílová stanice