Procházel jsem se městem a vdechoval vzduch těžkej jako olovo. Ve tvářích lidí, který jsem míjel jsem pročítal příběhy života, falešný a jednoduchý. Začalo se stmívat i když bylo teprve poledne. Temný mraky zahalili oblohu a schylovalo se k dešti. Rozhlídl jsem se a najednou jsem byl uplně sám. Všechno ztichlo. Blesky začali párat oblohu a hromy jejich snažení ještě umocňovaly. Sedl jsem si na chodník a pohlídl vzhůru. A přesně v místě, kam jsem se díval se najednou někdo objevil. Pomalu sestupoval dolů až dopadl přesně dopřostřed ulice.
Ježíš na rotopedu. Unaveně šlapal, tekl z něj pot, funěl a oklepával cigáro do popelníku na řidítkách. Byl o dost tlustší než jakýho ho známe, když byl přibitej na kříži. Upocenej špekoun. Najednou přestal šlapat a začal slejzat z kola dolů. Byl to dost komickej pohled. Jenom to slejzání ho tak zmohlo, že teď naprosto vyčerpanej těžce oddechoval opřenej o svůj nebeskej rotoped.
"Hele Ježíši, nechceš si přisednout, je vidět, že toho máš dost."
Zvedl hlavu a s největší námahou se ke mně dopotácel, sedl si, zapálil další cigáro, mocně potáhnul a dal se do řeči.
"Kamaráde podívej se jak jsem dopad. Já byl hvězda. Lidi mě milovali. Malovali moje obrázky, vystavovali moje sochy v kostelech a u cest. Já sem byl někdo. Opravdová celebrita. Ale časem všichni zapomněli. Všechny prachy jsem rozházel. Marie mi zahejbala s tim blbcem Jidášem a při rozvodu mě totálně oškubala. Teď žiju ve svým mraku 1 plus kk. Dřu se jak vůl od rána do rána v továrně na blesky, chlastám a kouřim, jsem tlustej jak prase a už si ani nedošáhnu na péro abych si moh udělat dobře." Byl to smutnej příběh.
"Ježíši, rád bych ti nějak pomohl."
"Ne nic od tebe nechci, nebo možná bys mi mohl trochu píchnout. Podívej se na ten rotoped. Ta pravá šlapka nějak divně poskakuje nebo co. Mohl bys s ní něco udělat?"
"Jasný žádnej problém, mrknu na to a za pět minut to budeš mít v richtigu."
"Jenom si prosimtě na ten rotoped nesedej, nikdo na něj nesmí sedat kromě mně."
"Jasný já na rotopedu stejně nejezdim, je to jak vojíždět sám sebe do zadku." Já vim přikejval Ježíš a zapálil si další. Šlapka byla sice trochu vykloktaná ale fungovala vcelku dobře.
"Ježiši nemáš u sebe náhodou trochu oleje? Potřebovala by promazat."
Ježíš začal něco nesmyslně drmolit a vzápětí po mně hodil pěknou pozlacenou olejničku.
"Tady máš a šetři s tim. To víš ani v nebi neni olej zadarmo."
Kápl jsem pár kapek do ložiska šlapky a problém byl vyřešenej. Šlapka přestala poskakovat a točila se teď uplně hladce. Řekl jsem si, že to trochu prošlápnu a sedl jsem si na rotoped.
"Né to né," zařval Ježíš.
A já už se vznášel nad ulicí a mířil jsem si to přímo do nebe. Můj novej kámoš se pomalu zmenšoval a jeho křik slábl. Za pár sekund už jsem ho ani neviděl. Netrvalo to dlouho a já dorazil na nebe.
Čas šel dál a po pár vyjížďkách na mnou tak zatracovaným rotopedu už jsem si na obézního Ježíše ani nevzpomněl.
Žádné komentáře:
Okomentovat