Zalomení viněty z odpadků
ve sklence vína neni víc pravdynež ve tvejch očích
matně se třpytí v slzách
hltám je po stovkách
hlavou dolu svírám
myšlenky ve věnci
kterej tu zbyl od adventu
hryžu do svíček
opojná chuť vosku
mě mučí
musim se sebrat pod nebem
z olejovejch skvrn
obsáhnout duší
celej moment
marnosti
při čekání na cheeseburger v mekáči
objednávej
pobízí děvka
v košili s logem
a já musim uhnout pohledem
nejsem ještě připraven
jak bublinka ve vínu z champagne
jak život z umírajícího
i tenhle moment vyprchá
a s naleštěnou sklenicí
co svírám v ruce
je všechno daleko jednodušší
plivance do obličeje už mě nerozhodí
bičuju ty zmrdy pohledem
z nebe zní chorály a volají mě domů
proplouvám existencí
snad jenom z povinnosti
a nikomu se neklanim
jen tobě
máš mužnou auru, děvče
a i když nejsem teplouš
chytl bych tě za penis
Samopláč
text, věty, slova
mlácení do vrat
za kterejma nikdo nestojí
větrem se žene
nádech opojení
ptáci už neposíraj saka
ale nesou mě směrem vzhůru
na prázdný ulici
se perou igelitový sáčky
se zvratkama mormonů
který to včera nezvládli
a ty se jim snažíš vyhnout
s elgancí
a nevídanou laxností
dík žes mi dala na vybranou
zbitej se pod mostem směju
všem banalitám
všem životům
všemu
kromě sebe
Klíče k pravdě
jeden krok, dva kroky
jeden rok, dva roky
chytám tvoje mládí marně
plavu vzhůru a sem na dně
zraješ děvče, tvoje boky
zraješ světe dlouhý roky
mlčim marně s kapkou vína
budim lid ač neusíná
hltám tvoje slova múzo
hltám tvoje pasti lúzo
dlouho hledám svoje klíče
k pravdě, který sou už v ....
(nenávratnu)
