oxymoron lásky

už jede!
a opravdu
ta troska s maskou
ježíše
sjížděla blátivými svahy
do města hříchů

zestárlé kurvy
a polonazí tranďáci
vykřikovali hrubozrné
a jadrné nadávky
na účet děvek
které kdysi
dávaly za 3,50

byla to jiná doba
s vůní
škvařeného masa
a slzami v zástěrách maminek
co zarputile
čelily náporům
touhy a nadržení
ve svých přírodních
a živelně pěstěných
klínech

gigantický falus
zářil jako maják
do všech koutů říše žen
a jeho strážce
přesněji strážkyně
kterou byla
bivaginální harpie
která svými křídly
vháněla blahorodý průvan
na kule trosečníků
kteří ztraceni v bouři
snů a obézních realit
hledali své kotviště
suše polykaly
stokrát
promrhané
zárodky antického života

město bohů
město bláznů
naše město

ten
co narušil
zdejší monotón
pokynul pravicí
směrem ke shluku
mořkých panen
uvízlých na mělčinách
pustého a obyčejného
ladně položivšího rybníku

tisíciletý rybník
prastará voda
semeniště čirého života
čisté krásy
lesklých ploutví
a živelného sexu s ploutvonožkyněmi

oxymoron lásky
vášně
poezie

pravda barev rozpitého obrazu

obraz pokřivený
tekoucí vodou
dávno nepatří
na stěny galerií

rozpily se na něm
psychedelické barvy
nočních motýlů
roztříštěných keramických
hajzlů
a vajgly viskózně
obalených
nahých těl
hozených do proudu
života
bez záchranné
vesty a brzdy

rozpily se i googlující
bezhlavé baletky
co svými tanečními sóly
vyháněly diváky
ze zatuchlých
sálů

protáhlé kostelní
dekorace se už vpily
mezi dav protestujících
ateistů
působí to komicky
nad oltář
vtekl nápis
církev za katr

pleskance proteknuvší
až na rám
hbitě slizují
nadržení SM
fandové

celé je to jak
buřtguláš z hoven
brutální
výsměch umění

autor se ukloní
a místo potlesku
dostává hbitý
kopanec do tváře

prosím potlesk
snaží se situaci zachránit
promotér

ticho

táhni do hajzlu!

tak já jdu.

lucidní paralela

dekadentně perverzní
noční můra
jí drtila klidný
spánek na prach
trhaně se procházela
na hraně svého
lucidního snění
bylo to na zelené louce
kde homosexuální
Tinky Winky
právě sváděl
vysavač Noo Noo
větrem zněl
kurví smích
a všechno bylo tak
nějak v pořádku

mohu cokoliv?
promluvil její
příliš dívčí hlas

v demencí zbědovaném
obecenstvu
to jen krátce zašumnělo
kat se rozpřáhl
a hlava muže
který se provinil impotencí
hlasitě pleskla
o kočičí hlavy

děti si s ní
pak ještě dlouho hrály

sluha přinesl podnos
s viagrou
ale chyběli muži
kteří v pornokinech
dávali zapomenout
domácím
sexuálním
stereotypům
zmučeni hladem
zmučeni životem
zmučeni manželstvím

ženy zatím doma
propadaly fantazírování
o Marku Ebenovi

mokré

na schodech čísi kroky
tajemně hlásili
konec rozkoše

ještě chvilku!
prosím!

klíč v zámku
a dál už jen
ta ukrutně
zhořklá
monotónní
komedie

a znovu zazněl
ten kurví smích
stále hlasitěji
Tinky jen nechápavě civěl
dokonale vysát
přítelem Noo Noo

a vše bylo opět
úplně v pořádku

zaduhové blues

světlo policejního majáku
laská její bílou kůži
obušek zapisuje drtivou
poezii mezi její pysky

vykřikuje
pokračujte seržante!!

na rohu se koulí
zatemnělá tvář
dekapitoveného čumila
a ve vedlejší uličce
se chystá
vosková figurína
Saskie Burešové
provést něco samohany

bizardní podívaná
ovanulá kanálovým odérem

vykalení andělé
a bílými nosy
opouštějí noční bary
a při vzletu
narážejích do
zhasnutých výloh

vzdávají to
poblitá křídla
rozmlácené hlavy
s touhou nebýt znásilněni
usínají na močí
provoněném chodníku

lesk a sláva
šílenství
je proti téhle scéně
jen prdem do větru

průvod směšných paňáců
ve tvídových oblecích
a se slušnou erekcí
semele všechno dění
tohoto kouzelného místa

je to tu jak
za duhou
jako v říši divů
jako v neplaceném bordelu

říše pohádek

Thorův denní chleba

proč mě nemáš rád
zeptala se
polonahá jeptiška
ještě před tím
než si vystřelila
mozek z hlavy

stejnou otázku
slýchával často
a ještě častěji
byl tím kdo střílí

pečlivě zamotal
zkrvavené prostěradlo
stčil ho do pračky
přidal aviváž
a nastavil
automatické zapnutí na
20 minut

měl v plánu
ještě zprznit
pár božských posluhovaček
z městského kláštěra

byl to odporný slizoun
ale jeho
magnetický rozkrok
byl nepřekonatelný
něco jako ježíš pro věřící

vyšel ven
na rohu zastavil autobus
lolitky na něj
mávaly z oken
posílaly mu vzdušné polibky
a večer na něj
myslely
při masturbaci

on na tom byl stejně
kromě toho mávání
vzdušných polibků
a toho večera

jmenoval se
Thor Nordkjærlighet
a žádná žena si před ním
nikdy nemohla být
ničím jistá

Denní nátěr města

po nočním dešti se
v kyselejch
kalužích města
odrážely jeho skutečný
charakteristiky
ta voda smyla
nánosy všech
sraček
který do něj nepatřily
jen v těchhle
chvílích
jste mohli vidět
neskrývanej
hnus zdejšího života
anebo krásu

lidi šokovaný
těmahle božskejma vizema
šílely
a propadaly
skupinovejm halucinacím

stály se fronty na provaz
stály se fronty na jedy
a taky na kebab

v sexshopech bylo pusto
vitríny s robertkama
poličky s lubrigelama
a šuplíčky s gumovejma panama
všechno leželo ladem

jen zdejší asketa
zuřivě dováděl
s vakuovou pumpou
a hlasitě vykřikoval
otčenáš
ukrutná blasfemie

trosky v ohni
děti v ohni
ryby v ohni
všechno se zrcadlilo
na hladinách místních kaluží

rozpuštěná přetvářka
se valila kanálama
a spolu s hovnama
tryskala na ulici
a do bytů
a do postelí
hnus

nad obzorem
začalo svítat
a první paprsky slunce
změnily tyhle kalužní odrazy
na běloskvoucí
ranní páru
s vůní
opravdovýho života

začal novej den
opětovně natřenej
všema těma
sračkama

Druhá jakost reality

sveďme naši blbost
na vyfetovanou holku
která s příslibem
role
dává všem
jen ne mně
ztrácí se
v pavučině iluzí a snů
v kotli s realitou a fiktivním
štěstím
v lesbickým pletenci
pak hltá halucinace
a přijímá je za svý
myšlenky

má sebezničující mozek
a kruhy pod očima
a kámoše hajzla
a mámu kurvu

v očích se jí odrážej
diapozitivy
jen tisíckrát větší

a její obličej je promítacím plátnem
všech hrůz
nářeků a skřeků
šílenství a lásky
v pokoji lolitky

postel zhasla
dým
krev
a ticho

jen světla blesků
dodávaj těmhle
obrazům
nádech
hororu

obecenstvo se směje
jenom
z povinnost

Sen mýho starýho já

dejte na sebe pozor
vy fuchtle
a šťastnou cestu

důchodkyně
se pomalu belhá
směr smrt
a už je skoro pryč
před padesáti rokama
vkročila do svýho novýho bytu
a vůně azbestu ji nutila
masturbovat
dokud nepotkala mě
mý minulý já
s vyplou pletí
a horou drsňáckejch keců

za sklem sprchy se rýsuje
nahý tělo ale vlnky
který krabatí sklo
mi jen těžko řeknou
jestli mam anebo nemam
jít dovnitř
a tak tu stojim
poslouchám proud vody a modlim se
ať nevyleze stará bába
která byla kdysi ženou
mýho starýho já