Romány ukryté pod zátkou
jaro je tady s křížkem po funuse
a rozdupalo zbytky přešlých bouří
jen trpká pachuť po nich zbyla v puse
pachuť smutku tonoucího v černém kouři
přineslo naději pro ty beznadějné
slepilo střípky lásek minulých
jenom tvé oči jsou pořád stejné
uvázly v bouři a zavál je sníh
byli jsme bláhoví v těch bezeslovných ránech
kdy v opiovém snu jsme přemýšleli o románech
ukrytých v láhvi pod zátkou
snad byla nadějná jak další bezstarostné roky
snad byla novým světem pro dva mladé cvoky
láska co skončila oprátkou
Jdu životem, kam nepatřím
nocí temnou jdu podél stěny
co dělí můj svět od lidí
uši mé slyší dívčí steny
a oči mé nic nevidí
kolem výlohy po slepu tápu
a doufám, že se nespatřím
musím zmizet to plně chápu
jdu životem, kam nepatřím
k cíli se blížím unuděný
lidmi a životem, vem ho ďas
svým vnitřním hlasem navedený
cítím, že přichází můj čas
o hrázní zábradlí opřen stojím
balanc mám špatný bohužel
s dnem přehrady své tělo spojím
možná jsem nechtěl, možná chtěl
Dívčí laťka
málokterá dívka mě dokáže zaujmout
a myslim, že problém bude ve mně
zkusim svou laťku trochu níž posunout
a doufat, že se nedotkne země
Hluboké myšlenky pozdního odpoledne
ach jak je těžké až nemožné
(úvaha hodná Nietzscheho)
ach jak je těžké až nemožné
vytvořit něco z ničeho
ach jak je léhké a zbytečné
slova hnát tužkou jak drtičem
ach jak je lehké a zbytečné
napsat něco a vlastně o ničem
Most do mé šílené říše
jdu temnou alejí, trochu se klátím
vždyť chutný líh mi zahřál dech
slíbil jsem, že se jednou vrátím
z temné strany zpět na první břeh
pomalu vnikám do tvého bytu
s měsíční září za zády
vyznám ti zůstatky svého citu
za zvuků šílené parády
bláznivý nápad, chtít zase líbat
tvé rety jedem potřené
do chladných očí se opět dívat
a cítit tvé tělo zpocené
nekopej tolik, mám větší sílu!
a odpor se pomalu vytrácí
teď mohu přiložit ruku k dílu
když vysvlék jsem kazajku svěrací
Vojebaná duše
nebetyčná šleha od lascivní krásky
krajka na kalhotkách láká vlhkostí
jedna ku jedný je poměr týhle sázky
zírám směle, ohromen její přesností
v hlavě zatemněný chtíčem, bloudim
v jejích očích sním opijovej sen
pod tíhou jejich návrhů se hroutim
dekadentní, z venku dovnitř a zase ven
halucinuju nebo jsem právě ožil?
skončil anebo začíná náš flám?
je to tim hnusem, co si peru do žil?
jste tady se mnou nebo jsem tu sám?
aspoň, že se nevidim jak život ztrácim
na podlaze svýho bytu, ještě se usmívám
svou vojebanou duši do hajzlu zvracim
mrdám smrt a dost si to užívám
Barová víla
za clonou kouřovou tuším tvář anděla
ovzduší v baru mi neřekne víc
a tak ta dívka, co naproti seděla
zmizela a nezbylo z ní vůbec nic
možná, že příště až znovu se napiju
a v kouři modravém zraky se skříží
chytnu jí za ruku, odvedu, opiju
ta chvíle, cítím to, ta už se blíží
věznit ji budu a zároveň milovat
přesladkou couru, tu královnu víl
marně si můžu s ní budoucnost malovat
nežiju v pohádce a rád bych žil
Pod tíhou tisíců pohledů
pod tíhou tisíců pohledů
rozkrývám zákoutí obrazárny
lidských duší a životů
zpustlých svojí nadpřirozenou
neúnavnou obyčejností
klanících se falešným králům
za bouří dávno minulých
rozervaných a opět slepených
pod zářícími lampami
vyzývavých a smutných ulic
měst kde bláznové přišli o rozum
před zraky osudových zvratů
přicházejících v periodách
šílenství a snů
halucinací a nahých těl
vhozených do proudu života
bez naděje na záchranu
hrajících si na boha
vysmívajících se bohu
při obřadných pitkách
a sexuálních variacích
na nekonečný orgasmus
s touhou objevit ten velký
a záhadný vesmírný generátor
věcí budoucích
přítomných
minulých
Ukonči to (experimentální)
ukonči to
ať už nemusim sledovat tuhle smutnou komedii
odletím někam daleko
skrz blyštivou atmosféru
plnou opojných plynů
blíž ke slunci
zahřát se aspoň na moment
než se hvězdy smrti
promění v dlouhé bílé čáry zapomnění
tančící galaxie
a shovívavé černé díry
požírající vše jak hladový svět
ukonči to
šlápoty v hvězdném prachu vedoucí ke mně
jsou tak děsivé
mlhoviny hrůzy
které myzí rychleji než opiové halucinace
při temném úsvitu chladných sluncí
mi našeptávají
mám jít k nim
tam je moje místo
v mrazivém a jiskřícím nekonečnu
ukonči to
kroužící světla všech nočních obloh
jsou stejná
tančí na parketu ze tmy
a velké chladné oči
kriticky hledí na jejich konečné snažení
i ony mají odvahu vzít si zpět to co jim patří
ukonči to
Milujte mě, svlíkněte mě, zahoďte mě
milujte mě
láskou ze sekáče
milujte mě
vidim vaše šílenství
milujte mě
falešnýho hráče
milujte mě
ničitele panenství
svlíkněte mě
před drezůrou v cirkusu
svlíkněte mě
stejně jako Flávia
svlíkněte mě
bez polibku na pusu
svlíkněte mě
šílenýho génia
zahoďte mě
jako všechny vaše sny
zahoďte mě
stejně tu už překážim
zahoďte mě
bez jakýkoliv příčiny
zahoďte mě
a já už se nevrátim
Lásky čas
všude to kvete a na mě jde láska
jaro mě pokaždý naprosto vzruší
kdyby se naskytla nějaká kráska
byl by z nás pár, ó, jak nám to sluší
první máj lásky čas je a vždy bude
svůj cit si vyznám a uspěju snad
a cestou domů pak vykřičím všude
já našel sebe, já mám se rád
Neni mi tě líto
život
crack ho rozerval
štěstí
stálo opodál
radost
skrytá za jehlou
absťák
denní rutinou
šleha
sladkej polibek
mosty
chladnej příbytek
prachy
starost jediná
láska
dávno ztracená
lidi
hlavní nepřítel
pomoc
tu bys nenašel
konec
špinavá ulice
smrt
cílová stanice
