Neseni v rukách osudu
míjejí své životy
nechávají je plynout bez své přítomnosti
špiní je monotónem
ničí je ignorací
slunce v jejich očích
dávno vychladlo
barvy zšedivěly
emoce se staly plochými
touhy byly rozdrceny
televizním ideálem
ve vyhaslých očích
dobíhaly projekce přislíbených životů
vše se měnilo na popel
bílo-černý prášek pomalu
ucpával srdce
plíce a tepny
navních a otupělých organismů
prostupoval myslí
kůží i duší
až naplnil bytí
kýženým smířením
takto byli stvořeni
takto byli porozeni
do světa, kde přispůsobit se
znamená podlehnout
kde armáda nabízí větší bezpečí
než matčina náruč
kde peníze znamenají víc než život
a život míň než nic
polož se do rukou vlády
a zaplať si právo dýchat
obraz reality
byl zavřen do trezoru
a ty sníš
uměle držen ve světě
který je tvou novou realitou
není opravdový
není tvůj
ale i tak mu věříš
žiješ v něm
a jsi šťastný
Vlastní vyhledávání
sobota 25. února 2012
pondělí 20. února 2012
Pohlceni životem
sevřeni dobou
sevřeni stereotypem
vystrašení
krvelační
stejně jako ten křídový obličej
který hltá lhostejnost doby
jako klauni s falešným smíchem na tváři
jako rozbité televize
a nesplacené hypotéky
sedíme v barech
možná jenom z povinnosti
pijeme, kouříme, fetujeme
život nám vložil do rukou
příliš mnoho možností
sny pomalu dohánějí realitu
ale nikdy se s ní neprotnou
nad dny sklenic
myslíme na lepší časy
na jejich příchody a odchody
protékající do smyček
které nám ti zlí
uvázali kolem krků
všichni jednou prozřeme
a bodavá bolest v srdcích
bude až příliš sladká
a všechno skončí
v našich vlastních rukou
v našich vlastních duších
nastane mír, klid a ticho
to nejkrásnější
nikdy neslyšené
ticho
vše se rozběhne
nazpět
od smrti ke zrození
a znovu ke svému konci
je čas se připravit
sevřeni stereotypem
vystrašení
krvelační
stejně jako ten křídový obličej
který hltá lhostejnost doby
jako klauni s falešným smíchem na tváři
jako rozbité televize
a nesplacené hypotéky
sedíme v barech
možná jenom z povinnosti
pijeme, kouříme, fetujeme
život nám vložil do rukou
příliš mnoho možností
sny pomalu dohánějí realitu
ale nikdy se s ní neprotnou
nad dny sklenic
myslíme na lepší časy
na jejich příchody a odchody
protékající do smyček
které nám ti zlí
uvázali kolem krků
všichni jednou prozřeme
a bodavá bolest v srdcích
bude až příliš sladká
a všechno skončí
v našich vlastních rukou
v našich vlastních duších
nastane mír, klid a ticho
to nejkrásnější
nikdy neslyšené
ticho
vše se rozběhne
nazpět
od smrti ke zrození
a znovu ke svému konci
je čas se připravit
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)